.(mono)článek

16. ledna 2009 v 9:56 |  Bublinková slečna
Asi předevčírem jsem se na ivtkách chtěla podívat na svůj blog... a měla sem několika vteřinovej výpadek - prostě jsem si nemohla vzpomenout na adresu :D Což mi přišlo jako už dost varovný signál... takže píšu.
Jsem teda fakt úplně příšerná, že tady nemám ani slovo o Vánocích, Silvestru, žádný shrnutí minulýho roku, žádný novoroční předsevzetí. Oukej.
Vánoce byly asi takový jakoby vůbec nebyly. Zase žádnej sníh, atmosféra někde v nedohlednu a přetrvávající duševní stav ze dnů předešlých. Přála sem si jeden jedinej dárek, kterej sem samozřejmě nedostala (dobře...dali mi polovinu peněz co potřebuju s tím, že ať si druhou půlku vydělám (což přes prázdniny nestihnu ani náhodou) nebo ať počkám na příští rok... a tohle řekli mně - nejnetrpělivějšímu členu rodiny. chmpf).
Celý prázdniny potom byly jako takový plácání se v rozbředlým bahýnku asi dost připitomělejch pocitů (za který ne tak úplně můžu) a to víceméně trvá doteď. Akorát už se neplácám, naučila jsem se v tom chodit. Myslím.
A Silvestr byl... Uhh. Hodně vtipnej. Panebože neexistoval by ironičtější den na všechny ty události, než ten, kdy se loučíme s něčím starým a vítáme nové.
Takovej podezřelej pocit, jsem začala mít až když jsme byli v Náchodě. A to jsem si ještě říkala tyjo, že by to byla docela sranda. Nebyla to sranda. Bylo mi fakt.. fakt na nic. Ze všeho. Z toho, že sem něco už věděla na beton a musela sem říct co sem řekla, z toho, že moje nejdražší malá čarodějka někam zdrhla v tý zimě a já se tak bála.. a z toho pohledu... a z mrazu a bolavejch nohou.
Sice nakonec všechno dobře dopadlo, jako v pohádkách, ale stejně. Jsem se zas dostala do tý nejhnusnější sféry bezednýho sebelitování a navíc jsem se tam vlastně asi dostat chtěla.
Co se týče předsevzetí, tak jsem měla jediný - co jsem ani jako předsevzetí brát nechtěla, protože jsem věděla, že - ano... už jsem ho úspěšně porušila. A ani mě to zas tak nesere (no možná nějaký to moje rozumný já, ano). Protože nechci :) Proč si taky upírat něco, co mě aspoň na chvilku dává pocit pohody? Ať už je to jakkoliv blbý.
Hmm a shrnutí roku psát nebudu, protože není co. Všechny pěkný okamžiky mám v hlavě a v srdci, kde tvoří pěknej hřejivej obrázek, všechny špatný bublaj někde uvnitř mě a nechce se mi to prostě rozebírat :)

A teď. Teď tady sedím v pyžamu a sem nemocná. Líbí se mi jak je venku bílo (konečně) a svítí slunce. Protože ty všední věci za oknem zase vypadají alespoň na chvilku pohádkově. Těším se hrozně moc na jaro a léto.
Achjo... a v nejbližší době nevidím ani žádnej záchytnej bod, takže si jen tak pluju v tý stoce života bez jasnýho cíle. Zase.
Ale aspoň se obohacuju jinak :) Čtu Sophiinu volbu a panebože jak úžasná je to knížka! Konečně jsem u Žboba viděla Rekviem za sen a jsem unešena doteď. Ach...
A jestli přežiju příští tejden tak pak už bude zas fajn, budu trajdat po venku, chodit na plesy, jezdit za Geidinkou a bavit se. No tak přeci jen.. bude to fájn.

Já chci jít sáňkovat achjóó :(

Ooo a ještě si tu musí poznamenat jednu věc, abychom na ní nezapomněly! Na náš Sapfó týden o prázdninách kdy budem jíst hrozny a tancovat na louce a skládat básničky a meditovat!

Tak já jdu zas číst. Kéž bych tak měla inspiraci.. mohla bych třeba něco napsat nebo kreslit. Jenže mě akorát bolí hlava :D
Slunce v duši :) :D

Miluju tyhle obrázky :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama