Červenec 2008

Léto ach to léto

28. července 2008 v 23:45 | Duhová bublinka na slunci zářící |  Digrimon
Miluju, miluju život právě teď :D Chytil mě záchvat optimismu a tak si říkám... proč ho nevyužít k napsání alespoň jednoho radostného článku :D
Vůbec nevim /:D:D/ kde jsem to vlastně skončila, takže moment. Och proboha... to je nějak dávno. Tak tyhle časy, již minulé, vezmu hopem. Prostě, že Dřevíč byl tajnovej a Tleskač pleskač nejlepší. I přes rozbitej loket a kecky, co už nejsou tak zelené jako spíš hnědé - ale aspoň získaly takovej ten správně ošoupanej look :D
Potom Grippou, Geidís i Žbobek pilně pracovaly zatímco já se válela doma, pletla si zeleno-fijálový copánky a nechala višně višněma /jestli si teď někdo třeba myslí, že jsem líná tak má pravdu :D když ale ta práce nebyla vůbec perspektivní, víte :D/

A teď když je zase vedro k padnutí a sluníčko se nám opírá do tváří, když jdete a doprovází vás bublinky, když jedete vlakem a vlasy vám vlajou z okýnka... jsem prostě šťastná, líbí se mi to a mám radost.
A sobota byla tak hrozně moc úžasná a zvláštní. Byl to den změn. Dobrých, špatných i neutrálních. Byl to den, kdy jsme se zase sešly. Den, kdy si na lavičku naproti sedl ten (jehož jméno nesmíme vyslovit :D) o kterém jsem ještě den předtím přemýšlela. Den, kdy je člověk šťastnej ze štěstí ostatních. A FestNefest si píšu na duhový papírek hned pod Festiválek, protože to bylo prostě úžasné! Teď budu do konce smrti poslouchat Afrodisiak protože prostě američan :D a FeherFeketeKerek jsou tak strašně dobří, až to není možný :) Prostě být tam mezi všema těma strašně nádhernejma lidma, vidět jejich úsměvy a nechat se nést tou hudbou člověka naplní tak obrovskou radostí, že se musí jen smát a smát.
A tak bublám z trochu ukradeného bublifuku a mám pocit, že doma nemůžu vydržet už ani hodinu. Nepřipadají vám občas takové ty /trochu povinné/ prázdninové zastávky doma jako hrozný mrhání časem? :D Uhh.
Zítra nemám co dělat. Pak bude snad Bra(m)b(or)ák :D a potom Jiráskovky a Výrava a letňák. Mezi tím si chci vlasy omotat tím chemlonem co mi leží na stole a nutně potřebuju další dávku Turnera! :D

Půjdu asi spát :) Takže dobrou muffini, dobrou bublifučku, dobrou roztrhlý náramku /já tě spravím/ a dobrou dnešní dne :)
Dobrou...

Vrátit se mezi elfy...

7. července 2008 v 17:27 | °°° |  Komotroll
... a neodejít.

Jsem hloupá. Hloupá a nenapravitelná. Ty bílé stránky bolí víc jak zpopelněné myšlenky. Mít v ruce prázdno a kolem nic... Vzpomínky spálit nejde.
Hloupá...
Že jsem vůbec tu komůrku otvírala. Jenže to nešlo dost dobře zastavit v tu chvíli. Tvářilo se to správně. Proč se nikdy nepoučím, že když kohoutek teče proudem, nejde tak lehce zavřít?
V tom lese mi bylo dobře. Hrála jsem na píšťalu kouzelné tóny a mohla jsem být na míle daleko. Tam kde se sny stávají skutečností. Tenhle svět ubližuje. Uzavření vevnitř, v horoucím pekle. Nikdy nebudeme moct navždy žít na povrchu, nikdy.
A nebeské světlo mezi lístky stromů. A laskavý žár slunce na louce... objímal mě.

Léto
V poli klasů, které vítr nutí tančit, za zvuků píšťal a tamburín, horké paprsky slunce barví svět do zlata a líná píseň léta vznáší se s bílými obláčky nad hlavami. A láska, tak nedostupná jako číslo dohasínajícího života, teď rozdává doušky rozkoše i těm, kteří mnohdy ostatním splétali věnečky zloby ve falešně barevné duze.


Už nikdy nebudu kličkovat mezi slimáky pro shnilý jahodový úsměv. Klamala a zklamala.
A ten zelený polštářek neměly smáčet slané kapky. Měl být šťastný tak jako já.
Neměla jsem mlčet, ale co můžu psát, víš? Sama mám ze všeho v hlavě bordel. Stejně máš štěstí.
Venku má svítit sluníčko a já mám mít tak málo času, abych nikdy nikdy nemusela sedět u okna a počítat spadané třešně.
Už ani dva dny nedokážu přežít v pohodě. Už ani barevné knoflíčky nedokážu přišít.
Když jsme byly mezi elfy měly jsme tak strašnou pravdu. Ale stejně nechci aby to tak vážně bylo. Pro něco tu přece jsme... musíme být.
Je špatné, když světlá vidina dalších dní tkví v návratu do naší malé Narnie.
Všechno špatně. Když neléčí čas, tak co?

A jsem tu sama, když potřebuju teplo vedle sebe a spřízněnou duši.

Ach... nojo. To nic. To jenom maska se porouchala. A místo fijálové mám ve vlasech odbarvenou hovínkovou.
Dyť jo. Já vim...